Ať chceme nebo ne, žijeme ve společnosti, kde upřímnost k sobě, je považována za slabost.👎🏼 Málo kdo si řekne, že v něčem chyboval, že tohle se mu nepovedlo, nebo že se choval nesprávně. 😶Proč? Protože nás to bolí. A my přeci nechceme, aby si o nás lidi mysleli, že jsme zranitelní, že máme taky slabé místa. My přeci chceme, aby si svět o nás myslel, že jsme silní, že se nikdy ničeho nebojíme. 💯Chceme, aby to všichni věděli a uděláme všechno proto, abychom dokázali naši sílu. Tak si vytváříme, naše silné, nebojácné “já”.💪🏼 Začínáme se s ním stotožňovat a všechno co není v souladu s tímto “já” zameteme pod koberec. Pokud něco ohrozí naše “já” tak začneme svádět vinu na ostatní, ale hlavně, ať “nás” to neohrozí.🚫
Tím jak neustále dáváme vinu ostatním👉🏼 (a tím jim dáváme i svoji moc, protože ovládají naše reakce) a říkáme světu, že “já” jsem tady ten chudáček a oni jsou ti hrozní a držíme ten svět pod krkem, tak co dostáváme?🤜🏼 Dostáváme, ještě větší odpor od světa, protože co víc můžeme, čekat když tlačíš na svět, on bude tlačit na tebe. 👣
Co tedy dělat?🧘🏻♂️ Podívat se upřímně sám do sebe a zkoumat. Přemýšlet, hledat a bádat nad tím, kdo doopravdy jsem. 🔥Najít a zrušit ty destruktivní podvědomé programy, které vytvořilo naše falešné já. Jde o to si dát UPŘÍMNOU SEBEREFLEXI a popřemýšlet nad tím, že ten kdo mi ničí život je
